Vital Plus - Časopis, který pomáhá seniorům

Staří versus mladí...

Zdá se, že je dnes okolo nás nějak víc nenávisti mezi mladými a starými. Mladí nadávají starým na internetu. Senioři se usmívají z plakátů sociální demokracie pod heslem o třináctých důchodech a mladé rodiny s dětmi nad tím tiše skřípou zuby. A v televizi běží reklama mladých herců Kláry Issové a Jiřího Mádla, která dělá ze seniorů volících levici úplné idioty. Prohloubila se mezigenerační propast? Je tu začátek války generací, kterou předvídá německý sociolog Frank Schirrmacher?

Diskuze (6) / Téma / Rubrika: Letokruhy / 22.6.2010 / Text: Lenka Petrášová / Úvodní foto: Jan Bartoš

Nejlepší je zeptat se dětí samotných, co si myslí o starých lidech. „Co si představíte, když se řekne senior nebo důchodce?“
Tak zněla otázka, kterou jsme položili dětem ve družině Kedrísek, kam chodí děti ze dvou pražských základních škol. Školáci jsou tu od první třídy až po čtvrťáky, jde tedy o děti mezi sedmi a deseti lety. "Čtou nám v televizi pohádky," říká Barča, 8 let. "Musím je zdravit v tramvaji, říká pořád máma," napsala Zuzanka Špotáková, věk chybí. Ale také:
„Protivnej dědek s holí, co se mu ráno smějem v tramvaji,“ napsal Jirka, osm let. „Hnusný starý babky, co se každou sobotu hádají a strkají v obchodě u regálu s masem,“ myslí si zase o rok starší Regína Vlasáková. „Nenávidím je!!! Jsou hnusní a smrdí!“ napsal stejně starý Kryštof.
Ostatní odpovědi celkem osmadvaceti dětí byly podobné. Ani jedno dítě nenapsalo, že důchodce je jejich babička nebo dědeček. A ani jedno si o důchodcích nemyslí nic příjemného.
Skupině jen o něco málo starších dětí a mladých lidí na facebooku, tedy na internetové sociální síti, kteří si spolu povídají a sdružují se podle svých zájmů do nejrůznějších debatních kroužků, přišlo zase vtipné pojmenovat jednu z debatních skupin názvem: „Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - důchodci!“

Senioři na facebooku

Název je parodií na heslo, které v televizi uvádí akční seriál o policistech na dálnici s názvem Kobra 11. Skupina se rychle rozrostla na více než čtvrt milionu členů a z původní legrace a nadsázky se diskuse stočila na nadávky a nevraživost vůči seniorům.
Terčem vtipů je pomalá chůze seniorů, fakt, že nakupují ve slevách a jsou schopni se poprat o zlevněné jogurty, jsou nerudní v tramvaji, ale na druhou stranu jsou schopni se čile ohánět holí, když si chtějí vybojovat lepší místo k sezení nebo získat poslední laciný kus kuřete z mrazáku supermarketu.
Zdaleka to není jediná debatní skupina se stejným cílem – dělat si legraci ze seniorů, předhánět se v urážkách a vyprávět si historky, kde v hlavní roli vystupuje záporný hrdina – nerudný důchodce. Ale jde o největší takovou skupinu na facebooku.
„Důchodci z ČR buzerují, hledají slevy a sedí v autobusech ve dne v noci,“ píše se tu. „Nebezpečný teroristi poklidného života řidičů a lidí v MHD!“ myslí si o seniorech dívka s přezdívkou Domína Dominátor Němcová. Pod jednou z fotografií autobusu se sedícími seniory je napsán komentář: „Pozabíjet je všechny. Granát na ně!“
„Jestli chcete vědět, proč v té skupině jsem já, tak proto, že když mě senioři naserou, je fajn si přečíst, že serou i ostatní,“ vysvětluje pětadvacetiletý Michal Wagner. Těch, kteří se starých lidí zastávají, je tu málo.
Navíc po zveřejnění toho, že na facebooku existuje taková diskuse, následovala smršť reakcí. A v řadě případů takových, že z nich běhá mráz po zádech.
„Nejsem žádný týnejdžr, je mi třicet, ale stejně důchodce nesnáším. Pořád se rozhánějí holí, roztahují na sedačkách v autobusech, ale já sem taky unavenej a já navíc pracuju na rozdíl od nich, takže ať se válí doma a nezaclání venku, když normální lidi dělaj na jejich důchody. Kdo není úplně blbej, tak to přece vidí,“ napsal mi Radek Polák.

Kde se vzala, tu se vzala, je tu nenávist

Co se to děje? Je to ještě normální? A proč taková nenávist? „Senioři si to bohužel často dělají sami,“ míní gerontoložka Iva Holmerová. „Opravdu jsou leckdy nepříjemní v tramvajích, a pokud vystupují navenek jako skupina, tak je to většinou proto, že něco požadují od společnosti – vyšší důchody například,“ vysvětluje lékařka, která jinak patří k lidem, kteří seniorům pomáhají nejvíce.
To je ovšem jen jeden z důvodů, proč existuje mezi mladými a starými často nenávist. Že to tak je, o tom svědčí i výzkumy. Mimo jiné nedávný výzkum socioložky Lucie Vidovicové s názvem Věková diskriminace – ageismus, dokazuje naprosto jasně, že mezi mladými a starými zeje hluboká propast.
Že staří lidé Česku jen škodí a ekonomicky zemi vysávají, si myslí každý čtvrtý mladý Čech. Mladí dávají seniorům jasně znát, že jim překážejí, jsou nepotřební a měli by raději odejít. Senioři to mladým vrací: předhazují jim nezkušenost a honbu za kariérou.
Vlastní nepříjemnou zkušenost s diskriminací kvůli věku tak má více než 37 procent lidí nad šedesát let a dokonce 55 procent lidí nad sedmdesát let. A to jsou čísla, která patří v rámci Evropy k nejvyšším, protože celých 63 procent lidí u nás napříč generacemi se domnívá, že věková diskriminace u nás existuje.
Aby se starší před mladými raději klidili, má zato celých čtyřicet procent lidí. Při nekompromisních názorech, že by generace šedesátiletých měla vlastně zmizet, výzkumníkům zatrnulo.

Senioři žijí ve světě mladých dravců. Zatím…

Z výzkumu dál vyplynulo, že veřejná doprava, kolem které je na facebookové skupině Jejich revírem je Kaufland tolik nepříjemných vtipů o důchodcích, je pro seniory opravdu trauma. Seniorům totiž podle Vidovicové často vadí, že se k nim nepřistupuje s úctou a rozčilují je nevhodné vtipy o stáří a nadávky starým lidem v městské hromadné dopravě.
Zpět k příčinám, proč taková mezigenerační nevraživost.
Potíž je, že teď žijí senioři ve světě mladých, ale už za pár let to bude jinak. To bude pár mladých žít ve světě seniorů. Do roku 2065 se má počet seniorů zdvojnásobit – dnes je u nás lidí nad šedesát let okolo patnácti procent, za čtyřicet let jich bude přes třicet procent. Alespoň ve vyspělých státech. Demografická křivka je neúprosná.
Každý čtvrtrok přibývá jen u nás nových dvacet tisíc důchodců a o 30 tisíc lidí ubyde mezi těmi, kteří jsou mladí, ekonomicky aktivní a financují důchodový systém (jde nejen o odchody do důchodu ale i o fakt, že dětí se rodí méně, takže těch, kteří vydělávají je stále méně). A nůžky se budou dál rozevírat.

Staří ujídají mladým chleba?

Není divu, že mladí, kteří nemají tu správnou životní úroveň z reklam, mají pocit, že jim jejich práva berou právě senioři. Stejný výzkum Lucie Vidovicové totiž zároveň ukázal, že si myslíme, tedy celkem 38 procent lidí u nás, že senioři mají mnohem vyšší plat než mladí. A přestože statistiky dokazují opak, je to nebezpečná myšlenka, která v hlavách mladých klíčí.
A mnohé politické strany ji svými sliby a billboardy záměrně jen přiživují.
Viz plakáty ČSSD, které slibují třinácté důchody rozesmátým seniorům. A přitom mladé rodiny skřípou zuby, protože jim politici letos sebrali jak několik stokorun z výplaty rodičovské pro matky a otce, kteří se několik let starají o dítě, tak klesla o více než dvacet procent mateřská, která je navíc něčím, co stát neplatí ze své dobré vůle, ale závisí na tom, jak šikovný rodič byl a kolik si vydělával. Rodiny s malými dětmi tak přišly o tisíce korun měsíčně.
Ale abychom byli spravedliví: mezigenerační propast s úspěchem hloubí i pravicové strany, speciálně ty, kterým vyhovuje televizní spot s Klárou Issovou a Jiřím Mádlem Přemluv bábu, přemluv dědka. Ten v podstatě dělá ze seniorů volících levici idioty, kteří nevědí, co činí.
Další příčinou prohlubující se propasti je podle sociologů fakt, že u nás po revoluci vznikla dost unikátní situaceCo si Češi myslí o seniorech?* Jsou to chroničtí stěžovatelé 51 % * Na úkor mladých "vysávají" společnost 14 % * Senioři by měli uvolnit místo výkonnějším 40 % * Staří by už neměli vstupovat do politiky 35 % Zdroj: Studie o věkové diskriminaci . Do té doby existoval v podstatě jasný kariérní žebříček – čím byl člověk starší, tím lepší měl v zaměstnání funkce a tím více vydělával.
Kdežto po revoluci všichni tito starší, kteří si zadali s režimem, museli ze svých postů odejít. A řadu branží zcela obsadili a ovládli mladí. V nových podmínkách rychle bohatli, měli nové zájmy a rodiny si tak samy mezi sebou měly čím dál méně co říct. A mají také čím dál méně času na sebe. A to znamená, že generace o sobě a svých životech ví stále méně.

Nic o sobě nevíme

Z několik let starého výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd plyne, že se vnuci a prarodiče navštěvují v průměru dvakrát ročně, oproti minimálně jednoměsíčním návštěvám před rokem 89. Což všechno opět jen zvětšilo mezigenerační propast.
A jedna z nejdůležitějších příčin nepříjemného obrázku nevražících generací je v médiích, reklamě a televizi. Alespoň se na tom shodují socioložky Lucie Vidovicová a její kolegyně Renáta Sedláková, které se seniorům věnují. „Tam je obraz seniorů převážně negativní a jsou vnímáni jen jako zátěž a problém,“ říká Sedláková.
„O seniorech se nemluví, v Česku není zažitá představa aktivních seniorů a toho, že i stáří může být atraktivní,“ říká Sedláková. „U nás se zobrazuje stáří jako problém – řešíme, kdo se bude starat o nemocné seniory, ale málokdo ví, že takových nemohoucích je jen deset procent a dalších deset potřebuje pomoc, což nemusí být rodina, ale zaplacení profesionálové. Ti ostatní mají leckdy bohatší život než my mladší – viz moje babička, které je 86, ale její čilý společenský život jí jen tiše závidím,“ dodává socioložka.
Co bude dál? Válka generací?
Německý sociolog Frank Schirrmacher předvídá ve své knize Spiknutí metuzalémů, která vyšla už před šesti lety, že situace dospěje skutečně v nejbližších dvaceti letech tak daleko, že půjde o mezigenerační válku. „Slyšíte? Už chřestí zbraně! A týká se to vás, vás všech, kterým je dnes třicet a čtyřicet, protože vy budete stát za dvacet let na té druhé straně,“ varuje.

Skutečně to tak bude?

Jiří Štětín, jedenadevadesátiletý senior, který od jara do podzimu jezdí ve slunci, dešti svých patnáct kilometrů na kole a v zimě brázdí na běžkách svahy alpských ledovců, tvrdí: „Ale houby. Je to stejné jako dřív. Mladí se prostě budou se starými nesnášet a milovat a na tom se nic nezmění. Já taky nesnášel našeho dědka, a taky jsem mu otrávil holuby v holubníku, když mě nechtěl pustit s klukama na rajs, tedy jako na táboření. Ale pořád jsem si ho vážil a dnes je to u mladých myslím stejné. Jen mají jiný slovník, než my kdysi,“ míní.
A dodává, že všechno je o komunikaci. „Když mě mladí nepustí sednout v tramvaji, a mě zrovna dost bolí nohy, no tak si o to místo řeknu. A ještě se mi nestalo, že by někdo nevstal. Oni si přece taky nemusí všimnout, že se nad nimi klátí bolavej dědek. Já měl v jejich věku tolik starostí, že mi z nich šla hlava kolem,“ říká.
Ostatně: i Sokratův syn chtěl otce v devadesáti letech zbavit svéprávnosti, aby se dostal k jeho majetkům. A učený starý muž musel před komisi, která jeho stav posuzovala. Teprve poté, co přeříkal komisi zpaměti celé své nejdelší dílo, návrh na zbavení svéprávnosti byl zamítnut. „Jsem pro mladé nevrlej protivnej dědek a tak to šlo, co svět světem stojí a půjde pořád dokola a je to v pořádku,“ dodává.
Ať už se naplní jakýkoliv scénář, bude to v každém případě právě generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků, která se jej dočká na vlastní stará kolena.

Lenka Petrášová je redaktorkou MF DNES.

Přispějte do diskuze. Zajímá nás váš názor na tento článek.