Vital Plus - Časopis, který pomáhá seniorům

Helena Illnerová: Radujme se z dobrého

Čteme si denně v novinách, vidíme v televizi či posloucháme v rozhlase špatné zprávy o naší společnosti: bují korupce, za peníze lze koupit všechno, politikům jde spíše o prospěch vlastní strany než o dobro státu, který spravují, úroveň našich žáků, která patřila k velmi dobrým ve světě, klesá.

Diskuze / Rubrika: Dobrá mysl / 21.6.2010 / Text: Helena  Illnerová / Úvodní foto: Jan Bartoš

Máme tendenci zevšeobecňovat vše špatné, co slyšíme i co sami vidíme. Ne vše je však tak špatné. Vidíme kolem sebe i mnoho kladných příkladů, o kterých se v médiích příliš nemluví, protože se žurnalistům nezdají tak zajímavé. Přesto však bychom na ně měli upozorňovat, abychom se jimi potěšili a aby posloužily jako vzor pro společnost.
V poslední době jsem byla svědkem více radostných pozitivních událostí, o které bych se ráda podělila. Téměř nepovšimnuta proběhla tiskem zpráva o úspěchu našich středoškolských studentů na Přírodovědecké olympiádě zemí Evropské unie, tzv. EUSO, v dubnu tohoto roku ve švédském Göterborgu. Ze dvou tříčlenných týmů, které Česká republika vyslala do soutěže 42 evropských týmů, aby soutěžily v řešení problémů z fyziky, chemie a biologie, získal jeden tým stříbrnou medaili a jeden zlatou a celkové prvenství. A to opakovaně! I vloni získaly naše týmy, ale v jiném složení, stříbrnou a zlatou medaili a celkové prvenství. Představuji si, co by národ dělal, kdyby se to stalo našemu hokejovému či fotbalovému týmu. Ale i studenti museli během studia a před samotnou olympiádou tvrdě pracovat. Za výsledný úspěch může nejen jejich nadání a pracovitost, ale i jejich pedagogové, kteří v nich touhu po poznání zažehli. Studenti za výsledky v mezinárodních olympiádách mohou získat ceny Nadace J.B. Horáčka, ale pedagogové za svou obětavou práci, mnohdy v mimopracovní době, nezískávali donedávna žádné ocenění. Až vloni Učená společnost České republiky zavedla Ceny pro pedagogy jako výraz hlubokého uznání těm z nich, kteří v mladé generaci na středních školách podporují zájem o vědu, podněcují v ní chuť poznávat podrobně svět kolem nás a zapalují v ní touhu po vědění. V květnu tohoto roku na slavnostním Valném shromáždění Učené společnosti v Karolinu získala tuto Cenu Mgr. Jarmila Ichová z gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích a dr. Helena Kommová z gymnázia J. Keplera v Praze. Všichni, kdo po předávání cen vyslechli řeč Mgr. Echové, pochopili, kolik nezištné a nadšené práce a porozumění je nutné vložit do vzdělávání mládeže, aby z nich vyrostli vynikající studenti.
A u mladých lidí ještě zůstanu. Opět téměř nepovšimnuta proběhla tiskem zpráva o slavnostním udělení Cen L’Oréal v České republice mladým ženám ve vědě v květnu tohoto roku v knihovně Akademie věd České republiky. Tato cena je udílena pod záštitou Akademie věd a České komise pro UNESCO. Letos se sešlo 52 žádostí o cenu, více jak polovina z nich byla výborných. Mladé vědkyně ucházející se o cenu se mohly již pochlubit vynikajícími výsledky i návrhy kvalitních výzkumných projektů. Potěšilo mě, kolik jich máme, cenu však bylo možné udělit jenom třem z nich. Jedna z oceněných, doc. Gabriela Holubová ze Západočeské univerzity, která byla odměněna za práci a projekt v aplikované matematice, sdělila novinářům, že kromě odborné literatury je její nejoblíbenější četbou kniha Pipi Dlouhá punčocha Astrid Lindgrenové, kterou čte večer před spaním svým dvěma malým dcerkám. Doc. Holubová, ale jistě nejen ona, dokázala plně skloubit svůj život ve vědě a v jejím případu i ve vysokoškolské výchově, s rolí matky. Takové skloubení vyžaduje velký zápal, hluboké nasazení a obětavost.
Máme tedy některé vynikající studenty, vynikající pedagogy i vynikající mladé vědce. Toto spojení je příslibem pro rozvoj naší společnosti, založený na vzdělanosti a výzkumu i na celkové kulturnosti země. Je na vládě České republiky, ale i na celé akademické obci v naší zemi, aby podporovala vědu a vzdělání a vytvářela pro mladé lidi toužící po poznání a jeho uplatnění ve společnosti vhodné a inspirativní podmínky, aby pracovali v České republice a neopouštěli ji.
Jako bývalá předsedkyně Akademie věd i Učené společnosti České republiky jsem jako pozitivní vzory uvedla nedávné příklady z akademické obce. Pozitivních vzorů z různých oblastí života společnosti jsou však jistě tisíce. Za všechny bych jmenovala alespoň činnost společnosti Člověk v tísni, která pomáhá lidem v nouzi, společnosti Šance, která pomáhá dětem ulice či Výboru dobré vůle-Nadace Olgy Havlové. Nebuďme tedy úplnými škarohlídy v pohledu na naši společnost. Nezavírejme oči před špatným jednáním, pranýřujme je, ale radujme se ze všeho dobrého, co potkáme či k čemu sami přispějeme. Komenský v Labyrintu světa říká: „A kdo tím, než ty sám, nechutné kyselo, vinen, když sám sobě všecko ošklivíš, coť se líbiti má? Hleď na jiné, jak každý v svém stavu vesel a mysli dobré, dosti sladkosti ve věcech svých maje.“ (Citováno z Kulhavého poutníka Josefa Čapka) .

Přispějte do diskuze. Zajímá nás váš názor na tento článek.