Vital Plus - Časopis, který pomáhá seniorům

Za rodinou přes půl světa

Není jich mnoho a nedávají o sobě příliš vědět. Pokud jsou zdraví a mají ještě dost sil, pomáhají především svým dětem a vnoučatům zvládnout náročný život v cizí zemi. To jsou vietnamští senioři, nejstarší generace početné menšiny, kterou stále příliš neznáme.

Diskuze / Reportáž / Rubrika: Letokruhy / 21.6.2010 / Text: Jan Jiřička / Úvodní foto: Jan Bartoš

Na okraji rušné vietnamské velkotržnice Sapa v Praze Libuši najdete i jedno klidné místo. Do buddhistického centra si chodí Vietnamci na chvíli odpočinout, pomodlit se či připomenout si své kořeny.
O příjemné moderní centrum se dvěma modlitebnami se starají i starší vietnamské paní. Dnes jsou tady čtyři a připravily slavnostní vegetariánskou hostinu na počest jedné Vietnamky, která před sto dny zemřela. Všechny spojuje, že bydlí v Praze se svými dětmi a vnoučaty. Přijely z Vietnamu už v důchodovém věku a žijí tady víc než deset let. V buddhistickém centru tráví většinu svého volného času.
„Mám pocit, že jsou tady šťastné, protože jsou ve společnosti lidí a pořád mají něco na práci. Nenudí se a jsou rády, když můžou někoho hostit a někomu pomoct,“ míní mladá Vietnamka Ha, zatímco její krajanky připravují podobné pohoštění i na zítřek.

Můžu pomoci

Thi Van Phan, v sedmdesáti sedmi letech nejstarší z nich, tady bydlí už od roku 1988. Žije v domácnosti svého syna, navíc v Praze se usadila i její dcera. „Ráda se občas vracím do Vietnamu, ale mám tady rodinu a chtěla bych tu s ní zůstat. Můžu pomoci svým dětem, hlídat vnoučata a dělat domácí práce,“ říká Thi Van Phan, která svou vitálnost a vyrovnanost přičítá i buddhismu. Když ještě nebyla v důchodu, ve Vietnamu jen občas chodila do chrámu, později se však tomu začala věnovat intenzivněji a přijala i buddhistické jméno Giac Hanh.
Na dnešní oběd ale přišla i paní, která zdaleka nepůsobí tak spokojeně jako zdejší „hospodyňky“. Přijela do České republiky za svou rodinou teprve před pár týdny a cítí se trochu osamělá. Proto ji sem její děti každý víkend přivezou, aby si měla s kým popovídat. Využije devadesátidenní turistické vízum a pak se vrátí zpátky do Vietnamu.
Pokud tu vietnamští senioři chtějí zůstat nastálo, většinou využívají tzv. sjednocení rodiny, které česká legislativa umožňuje. Kolik vietnamských seniorů tady přibližně žije? „Odhadnout jejich počet, obávám se, moc nejde,“ říká přední český vietnamista Ivo Vasiljev. Všichni se ale shodují, že je velmi nízký.

Příznivější podnebí

Stejně jako paní Thi Van Phan i ostatní vietnamští senioři jsou především se svou rodinou. „Vedou domácnost, když jsou ostatní v práci, a snaží se jim to ulehčit,“ popisuje Ivo Vasiljev. S lidmi mimo svou komunitu se nedostávají příliš do styku.
Přistěhovali se sem totiž ve věku, kdy se jim složitý slovanský jazyk už těžko učil. Někteří se o to ani nepokoušeli. Proto na rozdíl od svých dětí a vnoučat nejsou s Čechy příliš v kontaktu. „Jen když se potkám s někým z našeho domu, tak se pozdravíme. Dříve jsem se češtinu učila, ale byla náročná. Jak jsem ji pak nepoužívala, všechno, co jsem se naučila, jsem potom zapomněla,“ vypráví Thi Van Phan. Z rutinní každodennosti jejích krajanů vybočují například oslavy narozenin či vietnamských svátků, jako je zejména lunární nový rok.
Osmasedmdesátiletá Pham Thi Xanh, babička mladé prodavačky Thu Nguyen, přijela za rodinou před pěti lety a má tady trvalý pobyt. „Vždycky byla spíše uzavřená a citlivá. A po smrti dědečka to platí ještě o něco víc. Proto je převážně doma a jen občas jde někam na procházku,“ říká Thu Nguyen.
Babičce se sice po Vietnamu stále stýská, byla se tam jednou na delší dobu podívat, ale už si tady vcelku zvykla. Například na místní podnebí. I to bývá důvodem, proč sem vietnamští senioři jezdí. Zdejší klima jim vyhovuje, protože bývá mírnější a snesitelnější, než v jejich rodné zemi.

Respekt společnosti

Ve vietnamské společnosti staří lidé požívají úctu a tuto tradici si Vietnamci přenáší i sem. Však také výročí úmrtí rodičů pro ně bývá jednou z nejvýznamnějších událostí roku a při té příležitosti se obvykle pořádá velká hostina za účasti široké rodiny a přátel. „Při praktickém rozhodování si ale mladí vyslechnou názor starších, a pak si to udělají podle sebe,“ líčí Ivo Vasiljev.
Stejně jako se vietnamští rodiče snaží svým dětem zajistit co nejlepší start do života, ony se pak zase později postarají o matku s otcem. Seniory tady obvykle živí jejich rodina, což vychází z vietnamských zvyklostí i nutnosti. Pokud tady v minulosti nepracovali, tak pochopitelně nemají nárok na důchod.
Thi Van Phan dobře ví, že ne všichni Češi tady vidí Vietnamce rádi. Ona sama však má převážné dobré zkušenosti. Jednak třeba konkrétně se sousedy v domě, kde žije, nebo obecně, když ji například cestující pouští sednout v autobuse. „Jsou tady slušní lidé,“ říká usměvavá paní.
Smíšených vietnamsko-českých párů je tady málo, obzvlášť v té nejstarší generaci, i když pan Vasiljev zná jednoho asi pětaosmdesátiletého Vietnamce, který má za manželku Češku a žijí společně v České republice.

Zůstat nebo se vrátit?

Vietnamců, kteří se tu usadili už v minulosti, studovali či pracovali a posléze tady zestárli, není mnoho. Je to jednak tím, že od 90. let, kdy jich sem mnoho přišlo, ještě neuplynula tak dlouhá doba, a také se někteří po uplynutí produktivního věku vrací do Vietnamu.
Do této méně početné skupiny „starousedlíků“ patří například rodiče zmiňované Ha, kteří žijí v Jablonci nad Nisou a už se přiblížili důchodovému věku. Díky dlouholetému pobytu v České republice i výborné znalosti jazyka částečně přejali životní styl svých českých vrstevníků. Tatínek chodí na pivo i s českými kamarády, protože před tím provozoval hospodu, maminka tráví hodně času prací na zahradě. V Jablonci patří mezi nejstarší příslušníky místní vietnamské komunity.
„Když jsou svátky, občas se seberou a odjedou na dva dny do Německa za přáteli, nebo navštíví nějaké známé po České republice. Jen jsou teď trochu smutní, protože poté, co jsme se s bratrem odstěhovali do Prahy, zůstali v Jablonci sami,“ vysvětluje Ha. Její rodiče zatím řeší jedno dilema: Zůstat tady a počkat si na vnoučata, nebo se vrátit domů do jihovýchodní Asie?

Jan Jiřička je redaktorem MF Plus.

Přispějte do diskuze. Zajímá nás váš názor na tento článek.